Agape Brno: DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ - 1. (Člověk očima esoterního poznání)

Redakce Rahunta (Pavel N.) : Předkládáme Vám v několika pokračováních ukázky textu z materiálu "DUCHOVNÍ PŘÍČINY NEMOCÍ A JEJICH LÉČENÍ.pdf" (viz sekce "Studijní materiály") autorů Josef Staněk a Jana Brzobohatá, kteří působí ve sdružení nazvaném AGAPE Brno (viz jejich stránky zde). I když používají jinou slovní terminologii než my na Rahuntě, v mnohém se s námi prolínají a obecně docházejí k zajímavým závěrům. Jejich práci proto můžeme doporučit k Vaší pozornosti.

Celek člověka očima esoterického poznání

Hmotné tělo člověka vděčí za své oživení dvěma základním složkám obvykle označovaným jako duše a duch. Jejich existence a způsoby funkce nejsou registrovatelné současnými vědeckými přístroji, proto nemohou být předmětem zkoumání vědy. Vědecky registrovatelné jsou pouze výsledky jejich činnosti, popřípadě také léčitelského zásahu, který byl prováděn v úrovni duševních těl, protože jeho výsledek se projeví ve fyziologických hodnotách a na průběhu nemocí.

Nejvlastnější podstatou člověka je lidský duch. Toho je nutné chápat jako nehmotnou skutečnost se schopností vazby na nekonečnost. Jedině duch v člověku se může otevřít k vnímání Božího, neboť on impuls z Božího trojvyzařování dostal a k tomu svobodnou vůli ke své činnosti ve hmotě. V duchu vznikají nejvnitřnější pohnutky člověka, jeho chtění, jimiž reaguje na veškeré dění kolem něho, správně i nesprávně. Vyhodnocováním následků tohoto chtění lidského ducha probíhá jeho vývoj. Také vznik nemocí je důsledkem nesprávného rozhodování lidského ducha.

Rozhodnutí - impulsy ducha jsou převáděny do hmotného těla přes zářivé obaly, nazývanými obecně duše.

Jsou to vibrační úrovně, které se zvyšující se vibrační frekvencí spojují nekonečnou vibraci ducha s nejvyššími vibracemi hmotného těla. V nich se odehrávají poruchy, jež jsou důsledkem nesprávného rozhodování ducha. Manifestují se zjevně na hmotném těle jako nemoc. Tyto vibrační úrovně mají svá hlavní a vedlejší střediska, jímž se podle východní mystiky říká čakry.

Každá úroveň má všechny čakry, jedna je však hlavní a spojuje tuto úroveň s ostatními úrovněmi. Každá vibrační úroveň, zářivý obal duše, ovlivňuje svým vyzařováním (čakrami) zdraví všech buněk v těle, ale současně je s některou tělesnou soustavou provázaná více. Tak chod energií v jednotlivých čakrách naznačuje chod odpovídajících tělových soustav. Ztlumení až vyhasnutí daného zářivého obalu duše v místě toho kterého orgánu signalizuje jeho oslabení či chorobu. Tento jev je podstatou léčitelské diagnostiky vyhledáváním rukou, kyvadlem čí automatickou kresbou. Mírná disproporce této diagnostické metody s lékařským nálezem je projevem toho, že ztlumením záření nad orgánem ještě nedošlo k nemoci, či naopak orgán onemocněl po předchozím výpadku, ale porucha v zářivém obalu se již odstranila. (Což je předpoklad úspěšnosti medicínské léčby).

Čakry jsou vnímány barevně. Jejich barevnost nemá však v tomto případě souvislost s vlnovou délkou světla, ale vyjadřuje symbolicky (v podobenství) ve směru k duchu zvyšující se vibraci. Pro vyjádření této zvyšující se frekvence má člověk, vázaný na smysly, k dispozici buď stupnici barevnou, nebo tónovou. Proto k vyjádření stoupajících vibrací vyšších těl, vnímaných očima duše, používá barvy jako analogii stoupajících vibrací viditelného světla.

Směs vyzařování zářivých obalů duše je vnímána jako aura. Její barva vypovídá o člověku, jak čistě má daný jedinec rozvinuty čakry, to jest, které úrovně bytí žije, v jakém je duševním a zdravotním rozpoložení. Červeně rozkmitaná aura svědčí o člověku tělesném, plném aktivity ve hmotě, se zdravým tělem. Bývají to mladí lidé. Naproti tomu fialová barva svědčí o člověku, jehož duchovní energie je zaměřena do věčnosti, který žije duchovními ideály. Bývají to lidé, jejichž tělesnost je zeslabena stářím nebo dlouhodobou vnitřní orientací na duchovnost. Ve stáří dolní čakry slábnou, tělesnost ustupuje, ale vnitřní zaměření člověka oživuje horní čakry, které mají blízko k duchu a věčnosti. Takový člověk vyzařuje jako osobnost.

Pro přehled a pochopení dalšího textu uvádíme zjednodušený pohled na čakry a roli jejich funkce při vzniku nemocí.

1. čakra se nachází v dolní části páteře a je červená. Její síla je do značné míry předurčena geneticky, to jest karmou. Určuje vitalitu člověka, jeho schopnost čerpat vitální energie z přírody a ze stvoření. Nejužší spojení má s pohybovou soustavou jako celkem. Člověka se silnou základní čakrou je možné ihned poznat podle schopnosti neunavitelného a dlouhodobého pohybu. Celkový pohyb je také největším stimulátorem 1. čakry, zejména pohyb v přírodě (s vnitřním souladem s přírodními silami).

Vadné vnitřní duchovní a duševní procesy, které ji oslabují, jsou: nechuť ze života (nevděčnost za možnost života v těle), nechuť z překonávání překážek, strach z rizika, nadměrný strach o život, nedostatečná sebeúcta, pocit nedostatku opory v životě, všeobecná nejistota, nedostatek ctižádosti.

2. čakra se nachází v oblasti podbříška, je růžová a je středem eterického těla. Má souvislost s eterickým vyzařováním těla a tím s něžností, tělesností, sexualitou, láskou k tělu. Její funkce vypovídá o mezilidských a partnerských vztazích. V lidském těle má nejužší vztah k močové a pohlavní soustavě.

Poruchy chodu čakry vyvolává neschopnost něhy k tělu, bloky v sexuální oblasti, odpor ke kontaktu s lidmi, nedostatek úcty k mateřství, otcovství, opačnému pohlaví, dětem. Nedostatečný chod 2. čakry je v současnosti hlavní příčinou bezpříznakové možnosti otěhotnění žen.

3. čakra se nachází v oblasti sleziny, je žlutá a je středem astrálního těla (nižší astrál). Její chod má nejužší vztah k trávicí soustavě, zejména slinivce a také ke slezině a krvi.

Poruchy chodu čakry způsobují poruchy zařazení individuality jedince do masy lidí i do masy přírodních sil (poruchy vztahu k přírodě), neschopnost sebeprosazení, závislost na hmotných věcech, závist, strach ze zvířat, z přírodních sil a z astrálních vidin (bytostí).

4. čakra se nachází v srdeční krajině, je zelená a je středem emocionálního těla. Ve fyzickém těle se její aktivita promítá nejvíce do srdce a cévní soustavy. Poruchy této čakry si vyvolá člověk bez citu, lásky, člověk suchar, rozumář, bezohledný vůči sobě i jiným, uzavřený, negativistický, cynický i přehnaně obětavý. Hnacím motorem této čakry je láska. Božská všeláska ji rozkmitává do zlatého vyzařování.

5. čakra se nalézá v krajině krku, je modrozelená a je středem mentálního těla, (také nazývaného vyššího astrálního). (Velká nejednotnost v pojmenování v literatuře). Je centrem pocitu člověka jako osobnosti, schopnosti komunikovat s jinými lidmi. V těle je nejúžeji spojena s krkem, štítnou žlázou a tím s endokrinní soustavou.

Poruchy vnitřního duchovního a duševního života, které poškozují chod 5. čakry a mentálního těla jsou poruchy řeči, koktání, špatné vyjadřovací schopnosti, vadná mimika, gesta, předvádění se, komplexy méněcennosti všeho druhu, hádavost, arogance, nepřizpůsobivost, náboženský fanatismus. Následkem bloku čakry jsou poruchy štítné žlázy s následujícími endokrinními dysfunkcemi a nemoci hlasového ústrojí.

6. čakra se nachází uprostřed hlavy a bývá vyznačována uprostřed čela jako tzv. třetí oko (šestý smysl, vnitřní zrak, intuice). Je modrá a její činnost je nejvíce spjata s mozkem, nervovým systémem a hypofýzou.

Poruchu činnosti čakry a s ní spojeného kauzálního těla vyvolává bezcílný život, práce bez radosti, absence zájmů, rozumová nečinnost, otrocké podléhání módám všeho druhu, obdivování a napodobování idolů, stálá otrávenost, potřeba ovládat jiné, absence lásky k Bohu, ateismus. Důsledek se projeví na těle jako nemoci mozku a nervů.

7. čakra se nachází na temeni hlavy, je fialová a je napojena na duchovní tělo. Ve fyzické rovině ovlivňuje epifýzu. Přes tuto čakru je člověk spojen s Bohem, to jest s Prapodstatou. Její správné rozkmitání umožňuje pohled na celé bytí "z hlediska věčnosti". V těle člověka ovlivňuje biorytmy a délku života.

Poznámka: všechny čakry při kmitání vyzařují svoji "barvu", ale je-li člověk naladěn "jako anténa" na energii harmonie stvoření (kosmu), emituje tuto energii čakrami jako stříbrnou nebo bílou barvu. Je-li naladěn na lásku Boha, emituje přes čakry zlatožlutou barvu (zlatá aura). Toto vyzařování může úplně překrývat původní barvu a je zdrojem různých popisů barev. Je-li člověk naladěn na zlo, temnotu, přimíchává se do barvy čaker šedá a černá. Barvy aury jsou pak jakoby "špinavé".

Je pouze otázkou času a vývoje odpovídající techniky, kdy budou první dva obaly, bioplasmatický a eterický (oba hmotné), měřitelné fyzikálními přístroji. Poruchy v nich zobrazené zachycují v současnosti tzv.citlivci při pohybu volnou rukou či rukou s pomocným diagnostickým drátkem nad povrchem těla. Ke zjišťování poruch astrálního těla již nebudou k dispozici fyzikální přístroje, ale "přístroje" na principu citlivosti přes zvířata nejsou vyloučeny. V antické době již dokonce takový "přístroj" byl používán - živé včely, jichž se užívalo k zjišťování skutečné smrti člověka. Při smrti vystupují astrální a vyšší těla z fyzického těla a aura se rozpadá. Do mrtvého těla včela nebodne, neboť registruje auru a astrální tělo.

V těchto tělech je zapsáno to, co se dělo v duši člověka za jeho života i jeho činy. Tyto obaly jsou oním "šatem „ z Janova Zjevení, který musí být vyprán do běla. Jestliže duch člověka ještě nedozrál pro věčnost, nemůže trvale existovat bez hmotného těla, je mu dána milost reinkarnace, znovunarození. A tehdy se všechny poruchy, tmavé skvrny těchto těl, projeví jako karmická zatížení - dědičné a vrozené vady. V současnosti se každý člověk rodí s větším či menším karmickým zatížením.

Autoři pozorují tyto stupně: 

1. stupeň - neviditelné poškození těla - skrytá dispozice pro nemoci ve stáří, není-li jim duchovní nápravou nebo pokáním (všechny diety a životosprávy) čeleno.

2. stupeň - již viditelné menší poškození těla.

3. stupeň - závažnější nebo vícenásobné poškození těla.

4. stupeň - vrozená slepota, vrozená cukrovka ap. až po 7. stupeň - mongolismus, těžké debility, zrůdy.

S tak těžkou karmou je dána možnost pokračovat ve vývoji těm lidským duchům, kteří se v minulém životě dopustili těžkých přestupků proti Vůli Boží, neočistili se a rychle umřeli. Taková smrt bývá snem mnoha pošetilých, kteří si nechali nasadit do mysli satanskou hypnózu, že smrtí vše končí. Z hlediska věčnosti ošetřováním těžce postižených i nemocných se očišťují oba - nemocný i ošetřující.